Kdysi se mě někdo ptal, co jsou to vlastně zóny koně. Protože často nejen ve svých článcích, ale i praxi toto názvosloví a rozdělení používám, bylo by asi dobré seznámit vás s touto problematikou taky. Snad se toto rozdělení nebude moc odlišovat od toho, které používá Parelli a jiní.
Šest zón koně První zóna – je v ní obsažen prostor před koněm, včetně jeho nosu . Hranice je „označena“ nánosníkem ohlávky. Takže do ní patří čumák koně s nozdrami a prostor před koněm. Delikátní, citlivá zona – je prostor na hlavě „schovaný“ v ohlávce – oči, uši. Toto je zona na kterou by pokud možno neměl být vyvíjen žádný tlak. Druhá zóna – do ní se zahrnuje krk koně, plece, prsa, kohoutek a přední nohy. Třetí zóna – hřbet, břicho, hrud Čtvrtá zóna – od slabin po kořen ocasu, zadní nohy a zád. Pátá zóna – kořen ocasu , ocas a prostor za koněm Šestá zóna – je osobní prostor koně. Každý kůn má osobní prostor různě velký, tak jak člověk.
Koně od přírody se lidí straní, jsou-li ale chováni od hříbat v přítomnosti lidí, moc často se stává, že přestanou respektovat osobní prostor lidí. Lidi většinou vždy raději před koněm ustoupí, než aby ustoupili koněm. A už při tomto, aniž by si to uvědomovali, ztrácejí v podstatě na respektu a budují u svého koně „vůdčí“ postavení vůči sobě. Kůn člověku vstoupí do prostoru a člověk většinou udělá krok zpět, místo aby koně ze svého prostoru „vyhnal“(např. odcouval) Zase na druhou stranu nesmíme zapomínat, že i my by jsme měli do jisté míry umět respektovat osobní prostor koně. Pokud se na něj moc často lepíme a mazlíme se s ním, může nám kůn svou nelibost dát najevo právě tím, že nás začne okusovat, poštípávat popř. se šklebit a někdy to může dojít až tak daleko, že nás začne kousat a od toho už není velký krok k tomu, aby po nás začal „šlapat“. Co je osobní prostor(OsPr)? Každý člověk má OsPr různě veliký. Někdo ho má na délku nataženého lokte před sebe tzn asi 30 cm kolem sebe, někdo ho má půl metru, někdo metr. Ale velikost OsPr může být u jednoho a téhož člověka různá v postavení k různým koním i lidem. Pokud ke mně přistoupí na vzdálenost asi 30 cm člověk mi hodně blízký pravděpodobně mi to nebude vadit, ale pokud se ke mně na tuto vzdálenost přiblíží úplně cizý člověk, jistě se mi to líbit nebude a podniknu nějaké řešení. Bud před tímto cizým člověkem ustoupím, abych tohoto člověka ze svého prostrou dostala ven nebo naopak přiměnu cizýho člověka z mého prostoru vystoupit. Přesně tak stejně bych to měla vnímat i u koně. Koni můžu dovolit vstoupit do mého prostoru, ale jen potud, pokud to považuju ještě za příjemné a být schopna mu kdykoli dát najevo, že zachází moc daleko ( příliš těsný kontakt, žduchání do mě, žužlání oblečení). A přesně i tak bych měla být schopna i já vstoupit koni do jeho prostru kdykoli.
Dělící čáry koně Když si představím koně můžu ho ještě dál rozdělit do tzv“dělících čar“ . Naším úkolem je pokud možno koně natolik vyvážit, aby se dělící čára rozdělující koně na „předek a zadek“ nacházela zhruba v místech kde se ocitáme jako jezdci. Pokud je kůn dobře vyvážený měl by na tlak na určitou část těla zareagovat asi tak: cokoli se děje před touto dělící čárou (myšleno tím tlak) tak to koni říká aby couvnul nebo uhnul předkem doleva či doprava. Cokoli se děje za dělící čárou říká koni jdi dopředu nebo ustup zadkem doprava nebo doleva.. Druhá pomyslná dělící čára koně rozděluje na pravou a levou polovinu tzn vede osou koně od čumáku až po ocas a říká nám, že když zatlačíme kdekoli na na pravé straně koně tak kůn ustoupí doleva a když zatlačíme kdekoli na levé straně tak kůn ustoupí doprava.
|
