nám napsal(a): Jsem člověk, který se snaží hodně přemýšlet o času, který s koněm tráví. Abychom si ho užili oba, ne jen já. Kdysi jsem udělala chybu, že jsem se Šiškou netvávila moc volna. Vzala jsem si ji, šly jsme dělat ze země, projít se, jely jsme ven. A já se divila, že už není tak spokojená. Naštěstí jsem její reakce brala hodně vážně a hledala příčinu. Uvědomila jsem si, že jí došlo, že když přijdu, bude práce. A časem se její ochota zmenšovala. Když jsem na tento důvod přišla, začala jsem s ní pracovat jinak. Ne méně, ale jinak. Někdy jsme se šly jen napást, prostě jsem zařadila více volna. A efetk byl super, Šiška byla mnohem ochotnější. Někteří koně jsou na tohle velmi citliví. Např.: když pokaždé, když člověk přijde, jdou pod sedlo. Stávají se z nich často koně, kteří se točí k člověku se sedlem zadkem, koně šklebiví v boxe. Někdy se šklebí už jen u čištění, protože ví, co bude následovat. Samozřejmě, může to znamenat nějaký zdravotní problém, nepadnoucí sedlo, ale také špatnou strukturu práce. Hodně člověku napoví i to, jak se kůň chová, když přo něj jdete do výběhu. Jde za vámi nebo se otočí a odchází pryč? Pokud by se kůň choval jakkoli negativně, když pro něj jdu, hledala bych, kde se stala chyba. Znala jsem koníka, který se svou majitelkou vycházel celkem dobře. Ve výběhu i přišel. Majitelka s ním pokaždé jezdila, především na jízdárně (často i nad rámec jeho možností). Časem se z něj stal kůň, který se šklebil (jen se majitelka přiblížila k boxu), při čištění a sedlání i kousl. Snažím se, aby práce s koněm byla rozmanitá. Když třeba děláme 3 dny po sobě ze země, vidím, že to Kvíčalku zas až tak nebaví. Proto se snažím program hodně měnit, aby se nenudila& Jeden den si poblbnem ze země, pak se jdem projít, na jízdárnu, napást, na vyjížďku& Snažím se, aby se také měnily úkoly pro koně, aby přemýšlel a nebyl znuděný. Důležitá je také pochvala. Je to pro koně velká motivace. Jak by vám bylo, kdyby vás někdo o něco požádal (ještě hůř přikázal) a ani za to nepoděkoval, neřekl vám, že to bylo správně? Lidé mají bohužel tendence chválit hodně málo. Správně provedenému cviku nepřikládají takovou pozornost, jako špatně provedenému. Ale proč? I když kůň udělal požadovanou věc předtím 100x dobře, zaslouží si pochvalu znovu. Kdyby nechtěl, nemusel by to pro člověka dělat. Častým způsobem pochvaly je poplácání. Mnohem vhodnější je pohlazení. Na koně působí uvolněně, uklidňuje ho. Poplácáni je agresivní, je to už jistý druh tlaku. A např. mladý kůň to rozhodně jako pochvalu požadovat nebude. Pokud pro koně pohlazení znamená klid, dá se to použít když se koník třeba plaší. Pokud ho něco vyděsí a vy jej pohlkadíte, řeknete mu tím: klid koni, nic se neděje, jsem tu s tebou (poku pro něj znamenáte bezpečí a dá na vás), uklidníte ho. Proč koně trestat za to, že se leknul? I vy se někdy leknete. Pokud kůň bude víc spoléhat na sebe než na vás, pravděpodobně zvolí útěk.Pokud koníka učíte něco nového, je vhodné to zařadit až na konec práce a lekci tím ukončit.Často lidem dochází inspirace: co dál? A proto opakují pořád dokola to, co už umí. Někdy možná z radosti, že se jim něco podařilo. Pokud s koněm budete jeden cvik stále opakovat, pravděpodobně ho brzy přestane dělat správně. Proč? Bude si myslet, že to dělá špatně, pokud to po něm chcete znovu (opravujete ho) a bude hledat jiné řešení. Tak trochu sem patří i vystoupení s koňmi. Dřív jsem doufala, že se s Kvíčalkou někam dostaneme. Že ukážeme lidem, že i s problémovým koněm to jde díky horsmenashipu jinak. Už to rozhodně není mojí prioritou. Doufala jsem, že někoho třeba vystoupení přesvěčí, že je tato metoda ke koním lepší. Ale myslím, že nemá smysl nikoho přesvěčovat. Někdo v tom vidí cirkusové kousky, holčičky co blbnou na louce s mrkvovkou& A kdo chce, cestu si sám najde. Vždyť je tolik možností: fotky, videa, články. Kdo bude chtít, najde to a bude se o to zajímat. Jako já kdysi narazila na první video& Ve vystoupení vidím jediné plus- cizí a stresovější prostředí. Vztah to určitě posílí, zjistíte, jak na tom jste. Proto nás asi občas uvidíte, ale nejspíš jen u nás doma ve stáji:-) Navíc, s Kvíčalkou jsme oba nerváci. Pokud mám trému a vynervuju se (což dělám), tak ona ze mě necítí to bezpečí a ví, že něco není v pořádku. A tím ji rozhodím. Navíc, tam je program: takže všechno musí být tak, teď. S koněm chci dělat, protože nás to oba baví, ne proto, že teď prostě musím&