Po celou dobu co procházím po cestě zlepšování mého vztahu s koňmi, potkávám lidi, kteří mají více či méně odlišný názor, směr i způsob přístupu ke koním. Z některých jsem býval zklamaný, když nechápavě na mne koukali, co za zbytečnosti provádím se svými koňmi, ale tento můj pohled zklamání mě tak nějak přešel v době, kdy jsem pochopil, že vůbec nejde o to, jak se na mě dívají lidé, ale o to, jak se na mne dívají koně.

Na druhou stranu jsem pochopil, že lidé ve své podstatě nevěřícně kroutí hlavou jen z toho důvodu, že mají málo informací, nebo je mají zkreslené a ve své podstatě nechtějí cokoliv měnit, pokud prozatím funguje způsob, který dělají dnes.
Zájem o změnu svého přístupu, pak většinou projeví až v době, kdy mají nějaký problém, ale i tady většinou hledají jen nějaká rychlá řešení.

Bohužel přicházím na to, že i lidé, kteří propagují Natural Horsemanship často upadají do nějakých stereotypů a byť jsou přesvědčení, že jdou po cestě Přirozeného Jezdectví, jdou po nějaké zvláštní propletené cestě s nadějí, že si ulehčí práci a cestu ke vztahu si zkrátí.

Často čtu příspěvky, články, názory i rady, které se objevují pod tématy Přirozeného Jezdectví, ale zahrnují zkrácené postupy (obcházení problémů) či zcestné názory, o kterých se ve studijních materiálech, snad všech učitelů Přímé Komunikace, nedočteme. Jakoby někteří sklouzly do svého dogmatického světa neomylnosti a správnosti.

Jistě jste si všimli, že neužívám termín Přirozená komunikace, ale termín Přímá Komunikace. Je to z toho důvodu, že stejně jako vy, vnitřně cítím, že volný překlad NHS nebyl a není to pravé ořechové. Raději se, tedy vracím k původnímu překladu Přirozené Jezdectví, které se mimo jiné objevuje již v materiálech o koních z 18tého století, a začínám také používat termín Přímá komunikace, protože cítím, že pokud komunikuji se svým koněm, snažím se komunikovat přímo (upřímně), bez lží, obcházení, výmyslů, triků či kliček.

Natural Horsemanship (Přirozené Jezdectví)
Opakovaně slýcháváme otázku: „Co je na tom vašem jezdectví přirozeného?“, potom zoufale ve svém srdci hledáme odpovědi, abychom tazatele přesvědčily o naší pravdě. Nacházíme různá vysvětlení a popisy našich pocitů, protože my už víme!!! Ale stěží dokážeme vysvětlit to, co cítíme, a o to víc ztěží, pokud našim posluchačem je nevěřící Tomáš, který nemá stejné zkušenosti jako my.
Tak se stává, že náš koňský svět se začíná rozdělovat na skupiny. Jedni jsou se svým vztahem s koněm spokojeni, ať už je jakýkoliv a ti druzí nespokojeni. Občas si pozice vyměníme, hlavně v té chvíli, když začneme mít s koněm problémy, ale jinak se zase vrátíme do dané skupiny. Nebo se také dělíme na přirozené jezdce (luční jezdce, špagátkáře, parellisty apod.) a na klasikáře i sporťáky, kteří se zase dělí podle sportovních odvětví a vzájemně proti sobě brojí.

Přičemž všeobecná filozofie koňáků (všech druhů a skupin) hlásá pohodu, přátelství, návrat k přírodě a toleranci.

Snad by tedy bylo na místě samy sobě říct, že Přirození Jezdectví je pro všechny, my na něho nemáme žádné výhradní právo. Je úplně jedno jaký styl člověk zvolí a jaké pomůcky používá, důležité je, jaký je jeho přístup k chovu, výcviku a soužití s koněm.
Pokud jezdec dodržuje principy, pro dobrou psychickou a fyzickou formu koně, dodržuje principy Přirozeného jezdectví.  Není žádnou podmínkou, aby hrál hry, podmínka je jen jedna: Dodržovat principy Přímé komunikace!!!

Pokud bych měl odpovědět, co je na Přirozeném Jezdectví přirozené, odpovím jediným slovem: Principy.

A tady se dostáváme k jádru věci. Proč komunikovat?
Bez komunikace je jakékoliv partnerství nemožné. Komunikace je způsob předávání si informací, na základě kterých přijímáme stanoviska.
Ve své podstatě každý jezdec komunikuje, jde jen o to, jestli jeho komunikace je jednostranná nebo oboustranná. Budu-li dávat jenom příkazy, jde o tok informací ode mne ke koni, nikoliv však od koně ke mně.
Jsem přesvědčen, že kůň dokáže velmi lehce a důstojně ukázat člověku, čemu se brání, na co se necítí, co neumí, z čeho má strach apod., pokud člověk dokáže číst jeho řeč, usnadní si tím cestu výcviku i soužití.
Komunikaci lze využít ve všem, co s koněm děláme, včetně sportovního výcviku. Jen je potřeba vytvořit si komunikační linku a dodržovat zásady slušného chování.
Podaří-li se nám dohodnout se s koněm na jednotném jazyku, vše půjde lehčeji, rychleji a efektivněji. Odpadne celá řada problémů, které jezdce dennodenně zatěžují a brzdí.

Na závěr
Velice mne trápí prostředí koňařského života u nás. Projel jsem celou Evropu a v klidu můžu říct, že stav ješitnosti, soupeřivosti, někdy až nevraživosti mezi jednotlivými skupinami jezdců je u nás nejhorší.
Přece nejde o to, kdo toho ví víc, ale o to, co ještě nevíme a co by nám a našemu koni mohlo pomoci. Z praxe vím, že mnoho věcí jsem pochopil, když jsem viděl zacházet s koňmi profesionály, ale naučil jsem se také mnoho i od amatérů či dokonce od laiků a dětí. Jde jen o to, být otevřený všem impulsům, které k nám přicházejí, ať už nám je sděluje kdokoliv.
Člověk, který je a priori uzavřen do toho svého jediného světa, je schopen přijímat a akceptovat informace pouze z něj, je tak ochuzen o vše ostatní.  
 
Rozhodl jsem se tudíž, otevřít stránky Horseman.cz všem jezdcům bez rozdílů. Uvítám každého, ať už je jeho styl přístupu ke koni, výcviku či jízdy jakýkoliv.
Ani tato změna nebude ze dne na den, ale budu se snažit postupně dosáhnout tohoto cíle.