nám napsal(a):

Tak jsem se dokopala, abych vám taky napsala pár řádek o našich hrách...
Nečekejte ode mě ale hry typu-přátelská, jojo a tak dále. Vím, jaké to jsou, ale myslím, že mnohem důležitější než znát přesně Parelliho hry je znát jejich principy a mít pro koně cit. Hlavně přímo her máte na internetu a i na těch to stránkách více než dost.
Takže napíšu, jak si hrajeme a jak spolu žijeme s kobylkou. koneckonců jmenuje se to "jak to dělám já".

Buď jdeme na procházku nebo si hrajeme. Je jí dva a půl roku, nejezdím. Hrajeme si buď ve výběhu, ve stáji, na procházce, v hale nebo na kolbišti.
Musím říct, že nejlepší je to na kolbišti - je velké a je tam klid a můžu jí mít navolno. Hrajeme si vlastně hry tří typů.
Buď typ přátelské a dikobrazí hry, kdy si jí řídím pohledem a gesty a třeba couváme přes kavaletu, couvám jí za ocas, ustupuje tlakem všude jak to jde, přátelskou hru všemi způsoby.
Další typ našich her je řádění, já se rozběhnu a ona za mnou, pak prudce změním směr, ona se otočí na zadních a šklebí se u toho, je to taková agresivní hra, ale stále je namířená na mě a stále kdykoliv se můžu vypnout a ona okamžitě "usne".
Při takovémto blbnutí jí vzpínám, vysílám, učím jí běhat buď vedle mě nebo za mnou. Prostě řádíme.

Pak se to zase uklidní a přijde hra ve volnosti, taková nejrytmičtější a asi nám jde nejlépe. Jde o hru na kruh a vysílání - mám jí stále navolno a otáčím se aby mi klusala po boku, potom změníme směr, a kluše kolem mě na kruhu. Průměr kruhu si určuji hůlkou. Při té hře na kruh je hodně důležité zprostupnění předku a zadku.
Zadkem se zastavuje a předkem vysílá a udržuje se pozornost a vzdálenost mě od koně. Začínáme s krokem, pak několikrát naklušeme.
Na kruhu zatím ještě necváláme, jen po rovných liniích - to naskočí hned a hodně jí to baví..

No s kobylkou je prostě sranda. Ale dělám s ní jinak, než s ostatními koňmi, které cvičím. S těma si tak neužívám, spíše pracujeme. Učím je všechny hry, které jistě všichni znáte. Je třeba hry převádět do praktických záležitostí.
Zrovna včera mi během hry koník řekl, na čem je třeba více zapracovat. Uměl už i kruh ve volnosti a ne u stěny kruhovky, na nepatrné couvnutí šel ke mě, běhal za mnou i ve volnosti, krásně ustupoval a couval a přitom neměl vyřešenou přátelskou hru na nohách. spadlo mi vodítko a dostalo se mu pod nohy a kůň se mohl zbláznit. Takže jsme zbytek lekce pracovali na dotycích na nohách.
Všechno to musí stát na těch nejpevnějších základech, protože jinak o to všechno přijdete takovým omylem, jako je upuštění vodítka na zem.

Teď na zimu chci jednoho poníka naučit tahat sáňky a budeme si užívat na sněhu.

A rada pro všechny: Nedělejte z toho všeho takovou strašnou vědu, buďte s koňmi uvolnění a rádi. Jakmile kůň nefunguje a má nějaký problém, pracujte na sobě a potom teprve na něm! Hlavně na něj nic nesvádějte, protože koně jsou nejupřímnější zvířata, co jsme měli možnost poznat a dokážou v nás najít naše nejlepší i nejhorší já.

Více na www.mujweb.cz/www/kunicek/index.html