Ráda bych se s Vámi podělila o štěstíčko, které mě potkalo v podobě krásného strakatého hříběte.
U koní jsem vyrůstala a po kurzu Honzy Bláhy jsem zatoužila mít vlastního koně, bohužel-nebo bohudík? nastaly problémy v rodině a já opustila ranč, na kterém jsem vyrůstala. Díky tomu padl doma návrh, že si pořídíme vlastního koně.

Jezdili jsme od koně ke koni, mladí, staří, barevní, malí, velcí.... Nikdo mi nepadl do oka, rodiče už se na to chtěli vykašlat, když jsem ji konečně našla.
Byla jsem u kamarádky, která je zde registrovaná jako Red.Rock a tam měli Red Rockovo hříbátko-malinkou strakatou klisničku. Věděla jsem, že žádného jiného koně nechci. Říká to skoro každý, ale já jich tolik odmítla a byli tak krásní a ona...
No nedá se to popsat, bylo tam CINK :o) Přivezla jsem si své hříbátko domů a nastaly problémy-vodění, ošetřování, vůbec společný život mi kobylka co nejvíce znepříjemňovala. Pamatovala jsem si Honzovu větu: " S mladým koněm pracovat můžeš, ale vše si bude pamatovat-dobré i špatné." Měla jsem tuto větu stále na paměti a psotupně jsme se spolu sbližovaly, trávily spolu čas, naučily jsme se spolu vycházet.
Dnes je tomu rok a 3 měsíce, co Sáru mám a jsem s ní téměř denně. Děláme vystoupení na závodech a připravujeme se na obsedání. Bude jí dva a půl roku.
Neumím si bez ní život představit a pomalu ani den, kdybych nepřišla na louku za barákem, nehvízdla a neobjevily se tam naše tři kobylky a vždy uprostřed moje Sárinka. Odvádim si jí z výběhu navolno ke stáji, tam jí vyčistím a jdeme si hrát-buď jdeme běhat s vazákem okolo krku (bezpečnost) do okolí, nebo si hrajeme na kolbišti všech 7 her a mnohem více věcí, trénujeme na vystoupení aby všichni viděli, co je možné s koněm dokázat.
Ráda si na těchto stránkách popovídám s někým, kdo chápe, o čem všem tohleto je a kdo dokáže poradit.
Kuníček