nám napsal(a): Dobrý den,
už několikrát jsem si pročítala Vaše stránky a myslím si, že váš přístup ke komunikaci s koňmi máte asi nejpřirozenější a velice emotivní oproti ostatním webům, které se touto tématikou zabývají.
To jen pro začátek.
Chtěla bych také příspět troškou do mlýna  a napsat svůj i když nijak výrazný příběh.
Miluji snad všechny zvířata a řekla bych, že s nimi raději komunikuji než s lidmi. Teď aby to nevypadalo divně, samozřejmně nejsem samotář a nežiji  uprostřed lesa bez lidí obklopená divou zvěří, ale chtěla jsem tím říct, že zvířata nejsou falešná a zákeřná ale naopak velice upřimná a neublíží vám jen tak z malichernosti nýbrž z nějaké jiného důvodu např. ze špatného zacházení u předešlých majitelů apod.
Abych se dostala k mému příběhu...


S myšlenkou pracovat s koňmi jsem si nějaký ten rok pohrávala, ale nikdy neuskutečnila až na dobu tak před půl rokem, kdy moje kamarádka dostala koně(český teplokrevník 14let) a ustajíla si kousek od Brna.
Využila jsem toho a začala jsem do stájí jezdit s ní, ale nechtěla jsem jen přijet zaplatit si hodinu vyjížďky a jet zase domu. Na to konto jsem začala pomáhat s kydaním a čištěním stáji, protože jsem se chtěla hlavně s těmito pro mně fascinujícími, elegantními zvířaty seznamít a poznavat i jejich duši což je pro mně nejdůležitější.
Po nějaké době jsem začala jezdit na vyjížďky a vystřídla jsem asi pět koni kvůli kapacitě a provozu jízdarny. Nic méně s každým koněm jsem se nejdříve snažila seznámit a trochu ho poznat.
Nejsem nijak zkušená přečetla jsem pár knih, ale praxe je praxe. Komunikaci s koněm jsem brala hlavně podle sebe a svých přirozených instiktů  a hlavně když jsem s nimi tak mě netíží nic ostatního z toho našeho uspěchaného světa.
Párkrát jsem si vyjela na klisničce April(prý je na půl arabský plnokrevník) v tom se bohužel ještě úplně nevyznám).
Kolikrát jsem ji sledoval když ji někdo sedlal a chytal na pastvě. Bránila se, nechtěla si nechat nasadit ohlávku a udidla. Přitom kousala a kopala zadníma.
Každý ji vždycky sprostě nadával a někdy mlátil. Což se mi příčílo. I když pod sedlem šla pěkně až na nějaký ten úprk a následný trysk s jezdcem po polích.
Došlo na mě nebyl volný kůň na vyjížďku tak mi holky řekli ať si vezmu April, ale ať si dávám bacha.
S mým přírozeným respektem a malým starchem jsem se toho chopila.
Žádnou ránu jsem nechytla a celo dobu jen na krokovce jsem si s April povídla a hladila ji po krku. Ostatní mě považují asi za blázna:-)
Teď je to tak, že s April máme krásný vztah. Dřív než jsem ji začala vůbec sedlat jsem se ji snažila uklidnit klidným hlasem a jemně ji hladila. To se líbí i mému manželovi tak co by se to nelíbilo koníkovi, říkla jsem si.A "uplácela" jsem ji mrkví a jablky. Po té jsem ji čistila a čistila kopyta z čehož jsem měla opravdu strach, ale pořád jsem k ní promlouvala a nechala se. Tak to jsem pokračovala i tím ostatním.
Po měsíci nemáme starch ani jedna a skvěle spolu vycházíme. Nekope, nekouše a strašně ráda se mazlí. Je prostě úžasná. Ostatní se mě ptají jak jsem to udělala, že když je se mnou tak mě nekope a nekouše a mi s April jim tvrdíme, že se prostě MÁME JEN RÁDY.
Tak to je můj příběh, který byl pro mě vlastně velkým krokem.