nám napsal(a):

Když jsem s Horsemanshipem začínala, ani jsem o tom vlastně nevěděla.
Do rukou se mi dostal dost problémový koník a já mu chtěla pomoct. Protože byl jeho problém dost velký a mnoho lidí přede mnou se snažilo přijít na to, co s ním je (ovšem bez úspěchu), rozhodla jsem se začít úplně od začátku. Přeci jen, takhle je malá pravděpodobnost, že něco opomeneme.
Kámoška už nějakou dobu dělala práci ze země a tak mě do toho taky zatáhla ( za což jí moc děkuji a vděčím, protože jsme takto společně přišli i na jeho dlouhodobý problém ).
Snažila jsem se s koníkem dělat jemně a ohleduplně, ale pořád byl problém s mrkvovou hůlkou. Jen jsem ji vzala do rukou, okamžitě znervozněl, nechtěl stát a bál se. Dotknout se s ní kterékoliv části jeho těla znamenalo úskok a zběsilé běhání kolem mě. Byla jsem z toho špatná a začala jsem tyto reakce přisuzovat jeho minulosti. Přeci jen s ním nebylo v dřívější době moc dobře zacházeno.

Řekla jsem si: "No co, nebudu tě trápit, zkusíme to bez hůlky."

Samozřejmě, šlo nám to, ale pořád to nebylo ono. Nakonec mě z mého neustálého přemýšlení vytrhlo koníkovo těžké zranění, dlouhá léčba a tudíž i dočasné ukončení naší spolupráce.

Nechtěla jsem ovšem náš kontakt úplně přerušit a tak mě napadlo: " Když jsi chudáček raněný a nemůžeme společně "pracovat", aspoň ti tu marodku zpříjemním drbáním, hlazením a nějakou dobrotou."
Koníkovi to evidentně nevadilo. No a tak jsem drbala a drbala. Radost z každého jeho blaženého výrazu, kterým mě při tom obdařil ( asi víte, jak se naši miláčci umí tvářit, když je škrábeme na tom správném místě ;o) )
Trávili jsme spolu takto většinu času a bylo nám fajn. Jenže léčba se pomalu chýlila ke konci a já pořád neměla vyřešenou tu "zatracenou" hůlku.
Přepadalo mě zoufalství: " To není možné, přeci to musí nějak jít!!" Řešení přišlo nedlouho po tom.

Jednou večer , brouzdajíc po netu, jsem narazila na stránky jedné holčiny, která se věnovala NHS. Řekla jsem si: "To je ono, to chci!!"
Rozjelo se pátrání, až jsem v obchodě narazila na knížku Lesley Bayleyové práce ze země.
Docvaklo mi to u kapitoly Sedm her. Hlavně u první, přátelské. Vždyť já po něm chtěla, aby běhal, když ještě neuměl chodit!!
Teprve tehdy jsem pochopila, že než začnu cokoliv dělat, musí mi koník věřit. Musí vědět, že opravdu nejsem lovcem a on není mojí kořistí.

Začali jsme teda zase znovu od začátku. Pokračovalo jeho oblíbené drbání ( neuvěřitelné, na jak zvláštních místech se to koni může zamlouvat ;o) ), procházky, hraní atpod.
Uplynul nějaký čas, kdy mi bylo jasné , že je třeba pokročit někam dál.
Rozhodnutí bylo těžké, protože jsem se bála zklamání. Mým záměrem totiž samozřejmě byla zase ta mrkvová hůlka. Strach z toho, že moje snaha o navázání přátelství byla marná, byl obrovský. Ale jak se říká: " Risk je zisk."

Bože, jak jsem byla šťastná, že to platilo i v našem případě!!! Hladila jsem ho hůlkou po celém těla, máchala kolem něj jako šílená ( někdo mě vidět, nabyl mi nejspíš dojmu, že se bráním nějakému šíleně útočícímu roji divokých včel nebo čeho. ;o) ), taky padaly rány o zem a on nic.
Prostě jen tak stál a civěl na mě s výrazem: " Holka, sice nevím, co tě to popadlo, ale měla bys s tím rychle přestat, protože takové šílence většinou vozí do speciálních zařízení. "
Byla jsem z toho opravdu štěstím bez sebe. Možná vám to přijde směšné, ale já si v tu chvíli připadala jako Columbo, Jessica Fletcherová a Sherlock Holmes dohromady.

Všechno mi to zpětně do sebe zapadalo. Koníkovo chování i rady, co jsem vyčetla. Až tehdy jsem si uvědomila, jak strašně moc je důležitý pevný a oboustranný vztah, který s koňmi musí člověk mít, aby se nám dobře spolupracovalo.

Proto všem začínajícím už můžu poradit - mějte trpělivost, nechtějte všechno hned. Ono to stejně hned nepůjde. Budujte pevné základy, protože bez nich se sesype všechno. Vždycky pak budete muset začít znovu a to víc se vám ten váš vysněný cíl oddálí..

P.S.: Omlouvám se za chyby, ale už jsem nějakou dobu ze školy ;o)