Nedostatek vědomostí v důslednosti a spravedlivosti vede k nepochopení koněm a následnému nedorozumění, rozhodla jsem se teda, na základě mých zkušeností, se kterými můžete a nemusíte souhlasit, napsat krátký článek o důslednosti-jedné ze zodpovědností člověka vůči koni. Jsou to jen mé zkušenosti a mé názory na věc, proto ráda přijmu poznámky k tomu, co píšu a ráda o tom podiskutuju ;)

Lidé často nebývají fér a důslední ani sami vůči sobě, o to je to s koňmi těžší, protože ti nám upřímně řeknou, jak na tom jsme.
Pokud nejste důslední-nesplníte to, co jste koni slíbili, je kůň zmatený a neví co má dělat. Když je kůň v nejistotě a neví, kdy má co udělat a v jaké míře, není si jistý a kůň v životě jistotu potřebuje. Je to jedna z jeho základních potřeb pro přežití. Pokud nebudeme důslední, kůň nás nikdy nepřijme za dobrého vůdce, kterým chceme být.
Často slýchám, jak některý kůň potřebuje respekt. A přitom jednou mu do svého osobního prostoru dovolíme, aby vešel-když je u nás návštěva, když máme dobrou náladu… A jindy koně při „záchvatu výcviku parelliho“ okamžitě ze svého prostoru vyháníme. Neděláme to, ale vždy stejně a vždy koni dovolíme něco jiného, on je pak zmatený a nevěří nám. Kde má tedy důvod s námi zůstávat?

Uvedu příklad na couvání, jednoduchém cviku, ve kterém dělá, ale téměř každý, kdo nezná principy, ale pouhé cviky, chybu. Buď jsme nedůslední, nebo chceme naopak reakci hned a okamžitě a z koně uděláme dříve nebo později „histerku“. Dám koni vždy na vybranou, nechám ho udělat chybu, aby se z ní mohl poučit. Dám mu signál k couvání (parellisté většinou používají prst ruky – jistě každý znáte). Kůň mi buď vyhoví a začne couvat, v tom případě tlak povolím a nechám koně za odměnu stát. Pokud kůň couvat nezačne, zvyšuji postupně tlak, dokud se nedostaví ze strany koně příznivá reakce.
Budeme v tento moment důslední a rozhodnutí koně, že nevyhoví našemu požadavku, mu znepříjemníme tím, že si budeme trvat na svém rozhodnutí a nepřestaneme tlačit a zvyšovat tlak, dokud neudělá co chceme.

Je zde důležitá jedna věc – Pokud kůň stále stojí a např. cuká hlavou nahoru a vzdoruje, zvyšujeme tlak. Pokud chceme couvání a kůň začne ustupovat (například) do strany , nezvyšujeme tlak, ale vytrváváme v tom, který momentálně děláme. Kůň totiž hledal řešení, jak se tlaku vyhnout, není tedy třeba zvyšovat tlak, ale udělal něco jiného než měl, proto v tlaku vytrváme, abychom mu tím řekli: „Je hezký, že se se mnou vůbec bavíš, ale já chci něco jiného-nabídni mi tedy další řešení“. Jakmile kůň couvne jeden krok dozadu, tlak povolíme a necháme mu klid, popř. začneme hrát přátelskou hru. Pokud signál pro couvání nedoplňujeme dalším tlakem, v případě nezájmu koně, utvrzujeme se v tom, že jsme nedůslední a není na nás spoleh, že nedokážeme držet slovo.

Ono se snadno řekne – „škubeš koně, furt ho koušeš koncem vodítka“, ale viděli jste někdy, jak se k sobě chovají koně ve stádě? Rozhodně kousnutí vodítkem není ten nejhorší tlak. A hlavně: KŮŇ MÁ VŽDY NA VÝBĚR, takže je jen jeho vůle, jestli se tlaku vyhne a vyhoví nám, nebo cvik udělá až po nepříjemném zvyšování tlaku.