Mnoho lidí hledá cestu jak se naučit Přirozené Jezdectví a Přímou Komunikaci s koněm. Hledá cestu všude, kde se dá: "...na internetu, z časopisů, od přátel či známých nebo se rozhodne pro nějaký kurz...".

Potíž je v tom, že u nás nabízí výuku komunikace s koňmi kde kdo. Někteří jsou dobří a někteří ne, ale jak to má začátečník poznat?, když neví vůbec nic o samotné komunikaci a už vůbec nic o tom, co by takový kurz měl obsahovat.
Často se tak nechá zlákat pěkně vypadajícími videi nebo fotografiemi, dokonce  i nabídkou, že se za tři dny naučí vše ze země i ze sedla, nebo doporučeními svých kamarádů, kteří byli u daného "instruktora" relativně spokojeni.

Mnohdy potkávám lidi, kteří mi říkají: "já už umím základy..., sedm her či napojení máme zmáknuté... apod.", ale potom, když je vidím v reálu, je mi jasné, že buď neznají vůbec nic, nebo jen kopírují cviky, nebo znají jen malinkaté základní hodnoty a vlastně proto znovu potřebují pomoc a zavolají mi.
Měl jsem i několik studentů, kteří již byli na nějakých kurzech i několikrát a přesto nevěděli o základních Principech – (ne, není to jenom tím, že se špatně učili, nebo nepochopili přednášku, ale většinou tím, že mnoho kurzů neobsahuje věci, které by každý kvalitní kurz měl mít).

Nechci posuzovat jednotlivé "instruktory" a jejich praktiky, ale chci objasnit, co všechno by podle mého názoru, měl kvalitní základní kurz přímé komunikace obsahovat a jak přistupovat ke studiu cesty Natural Horsemanship pro nově hledající.

Pro úplného laika, který nezná koňařské prostředí, je těžké se rozhodovat i podle toho jaký druh postupů bude vyučován na daném kurzu – často je deklarován systém podle Robertse, Hamflinga, Hunta, Parelliho apod., nejvíc snad to, že jde o nějaký mix.
Často totiž uslyšíme: "Já nemám nějaký vyhraněný styl"..., "mám svůj vlastní styl"..., apod. – dnes je to snad módou, deklarovat svůj vlastní styl, který většinou není nic jiného než pár systémů sloučených v jeden, tedy zase mix.
 
A tady je pro začátečníka problém – jak má odhadnout, jestli ten mix je to pravé nebo ne. V pravdě mu nic neřekne ani to, pokud se lektor bude zaštiťovat zvučnými jmény, protože nikdy nebude vědět, kolik toho dotyčný opravdu umí a jestli umí učit.
Začátečník jen stěží pozná, kolik by se toho mohl opravdu naučit, a tak mu, jednoduše řečeno, každý cirkusový kousek připadne jako zázrak.
Neměl by věřit ani prezentačním videím (upoutávkám), tedy pokud není znalec v koňském oboru, protože každé video či fotka se dá sestříhat a upravit do krásné podoby. A na jiných je většinou vidět jen výsledek nějaké cesty – jaká ta cesta byla, nikdo z nás nevidí. Samozřejmě jsou i videa kvalitních učitelů, ale který začátečník to pozná?
Koneckonců ani na jednom miniprezentačním videu neuvidíte, jak vlastně daný protagonista učí koně či člověka.

Jak teda přijít na to kdo je kdo?
Jedinou obranou začátečníka, bude několik standardních bodů, které se pokusím níže shrnout, ale předtím ještě několik informací.

Přirozené jezdectví (NHS) je metoda výcviku člověka i koně formou využití jejich přirozených vlastností, jejich psychologie a přirozených reakcí i instinktů. U koně zejména vlastností a požadavků vytvořených pro přežití. Proto se nazývá Přirozené.
Přímá komunikace, je potom cesta (chcete-li forma) předávání informací ke koni a zpět na základě určitých principů.

Nejdůležitější na celé komunikaci s koněm jsou Principy, ne způsoby, postupy a cviky. Z toho vyplývá, že dobrý učitel by vás měl zejména učit PRINCIPY a způsob jak si tyto principy ověřit, zažít a jak se je naučit používat v praxi.

Přímá komunikace není jednoduchou a rychlou cestou jak by se mohlo zdát. Naopak, začátek je velmi těžký a jen málo lidí vydrží dodržovat a učit se stále nové principy, tak dlouho, aby se stala tato forma výcviku rychlou a efektivní. Je to dlouhá cesta a kurz pro začátečníky je jen dveřmi do jedné místnosti velmi velkého domu. Nebude vám stačit na celý život, pokud se nebudete dál vzdělávat!!!

Pamatujte, že přímá komunikace je nejlehčí pro koně, ale nejtěžší pro člověka – kdyby byla lehká a rychlá už dávno ji používají ve sportu.

Přesto se nenechte zmást. Je naprosto jedno, jakým jezdeckým stylem se zabýváte, jakým stylem jezdíte. Právě proto, že přímá komunikace používá principy, je možné vystavět na nich všechny druhy a styly jezdectví.

Jak postupovat?
Nejdůležitější je rozhodnutí, že chcete jít opravdu cestou komunikace, že věnujete učení dostatek času, sil a prostředků. Potom už jen následuje odhodlanost, důslednost a dřina sám na sobě.
Přistupujte ke studiu odpovědně, tj. včetně teorie, osobního tréninku bez koně a praktického tréninku s koněm.
Možná vám pomůže pár bodů:

1. neutvářejte si dogmata – každá zkušenost je dobrá i ta, s kterou momentálně nesouhlasíte, poslouchejte všechny rady a utvářej si obrázek, čtěte všechny knihy a naložte s tím stejně – čím víc toho víte, tím lépe – některé věci pochopíte hned a některé až časem v praxi s koněm
2. nikdy nevěřte, že všechno máte dělat hned na koni či u koně, mnoho věcí se dá naučit i bez něj – vaše odpovědnost je vzdělávat se a trénovat – chcete-li se jen mazlit s koněm, nemusíte už dělat vůbec nic jiného. Pamatujte, že co neumíte, kůň vás nenaučí, on jen ukáže na vaši neznalost.
3. Nejezděte hned všude s koněm, nejdřív jeďte jako divák a pak se rozhodněte, jestli pojedete s koněm. Stejně, dobrý kurz vás zavalí informacemi, bude dobré si ho zopakovat.
4. Hledejte instruktora či trenéra, který má ucelený systém, jeden kurz či jeden typ kurzu nic nevyřeší (v nejlepším případě vás naučí jen začátek), budete potřebovat daleko více. Kurzy by měli po sobě následovat tak, aby vaše studium stále postupovalo a vaše znalosti se stále rozšiřovali, ne abyste opakovali stále začátek.
5. Hledejte instruktora, který nejen ovládá látku, ale umí také učit a ví, co znamená odpovědnost pedagoga.
6. Požadujte přesnou osnovu výuky a harmonogram činnosti.
7. Nerozhodujte se podle ceny, pokud je učitel dobrý a naučí vás je k nezaplacení.
8. Nepodceňujte teorii, simulaci ani osobní trénink – jsou to vaše znalosti

Moje představa o tom, co by měl absolvovat začátečník & Dělení kurzů:

• První seminář (1 den) – Teorie o psychologii koně a jak toho využít v praxi a co dodržovat v přístupu ke koni
• Druhý seminář (1 den) – Teorie o systému práce (výcviku koně) – toto může částečně nahradit účast jako divák na kurzu pro začátečníky, ale výhodou je samostatný seminář. Může být skloubeno s praktickými ukázkami u koně.
• Třetí seminář – (1 den) Praktický přístup, zacházení s pomůckami, trénink lidí, (já tomu říkám Simulace)
• První kurz (2 a ½ dne) -  práce ze země, přístup ke koni a praktické ukázky i cvičení
• Čtvrtý seminář (1 den) -  teorie - začátky v sedle, nezávislý sed, pomůcky, apod.
• Druhý kurz – práce ze sedla – dobré je zúčastnit se dvakrát, jednou jako divák a jednou s koněm
  

Samozřejmostí by měl být doplňkový materiál ke všem tipům kurzů, a to ať už se jedná o nějakou projekci přímo na kurzu, tištěný materiál (osnova, principy či přímo učebnice) nebo nějaká jiná forma podpory pro pozdější opakování.

Dál by měly kurzy i semináře pokračovat pro další "vyšší" vzdělávání. Pamatujte, že práce ze země a první kurz ze sedla jsou jen začátkem…, první dveře do velkého domu.

Co by, podle mě, měl obsahovat „první“ kurz pro začátečníka?

Teorii
Bez teorie o základech koňské psychologie se neobejdete, pouhou ukázkou se ji nenaučíte a troufnu si říct, že ji ani nepochopíte.
Kromě základů koňské psychologie by se měla týkat teorie i psychologie a „přirozenosti“ lidské a jejich vzájemné porovnání a využití v praxi.
V dobrém systému se studenti dokonce učí "Jak se učit" a jak přistupovat k jednotlivým situacím, aby se někde nezasekli a nezačali být bezradní, což je skvělá pomůcka; i když ji doporučuji, nutně být na kurzech nemusí.
Teorii nelze obejít - jednoduše i v této metodě se musí člověk učit a učit.

Zažít věci na vlastní kůži aneb zážitková pedagogika & simulace
Jednoduše - prožité si pamatuješ. To je učení formou simulace, před tím, než se jde za koněm. Forma komunikačních her, ve kterých by měl člověk pochopit proč kůň reaguje zrovna takto; jak na jeho Odezvy reagovat a samozřejmě jak a proč používat řeč těla, mimiku, jednotlivé pohyby, tlaky apod.
Simulace je nenahraditelnou součástí stylu učení, je velmi efektivní pro pochopení přístupu i principů.

Individuální ukázka a přístup
Instruktor by měl nejdřív ukázat práci s koněm, nejlépe, aby nebyl jeho (vycvičený a lehce reagující kůň) a vysvětlit postupně proč dělá to či ono. Teprve potom zadat jednoduchý úkol žákům a individuálně je kontrolovat.
Individuální přístup znamená, že instruktor vysvětlí principy tak, aby je každý pochopil – k tomu je potřeba mít znalosti řešení, protože ne všichni studenti chápou stejným, způsobem.
Kurzy mají nevýhodu, že je tam mnoho lidí a instruktor (učitel) bez pedagogické zkušenosti většinou začne plavat, je to on, co musí vše řídit, žáci by ho měli sledovat a nezdržovat otázkami – dobrý učitel dá stejně prostor na otázky i odpovědi později.
Učitel, který se zakecává, toho moc nestihne a vy přijdete o nějakou část. Důležité je, uvědomit si, že kurz je prakticky škola, ne kamarádský dejchánek – nicméně, dobré a přátelské atmosféře není nikdy dost.
Dobrý učitel nejdřív ukáže jednu část, vysvětlí princip i důvody. Až potom dá prostor studentům, které kontroluje – vidí-li nedostatek, opraví ho. Čas od času vybere některé studenty, aby pracovali samostatně a ostatní je pozorovali. Instruktor vysvětluje principy, vyzdvihuje úspěch a opravuje chyby, tak aby to ostatní viděli a pochopili. Takto pokračuje část po části, hru po hře, přístup po přístupu apod.
Zkušenější instruktor už by měl vědět, kde většina studentů dělá chyby (pár jich je tradičních), tak to není zas tak těžké.
Je možné po každé části připustit malou diskusi a časem i větší. Toto se však řídí intuicí a instinktem vyučujícího, který podle tipu studentů na kurzu musí zamezit zbytečnému klábosení, které by zdrželo a někdy i znemožnilo dodržet osnovu. Velká diskuse by však měla být vždy na začátku i konci dne.

Harmonogram
Podle mých zkušeností je dobré rozhodit osnovu i druh výuky (teorie – praxe) po celý čas – ne v pátek jen teorii, v sobotu a neděli jen praxi, ale vše postupně a prokládané, chvilku teorie, chvilku simulace, chvilku tréninku a chvilku her a zábavy (myslím studijní zábavy) – učiteli by mělo jít o to, udržet studenta v pozornosti a soustředění a ne ho ohromit vědomostmi a zavalit ho knihovnou.
Naopak student, by se měl snažit vše si zapamatovat (to je hodně těžké) nebo si raději psát poznámky, včetně otázek, které položí, až na to bude vhodná chvíle. Standardní věcí je, že diváci se na nic neptají – od toho jsou diváci.
Poznámka: Odtud i doporučení, nejdříve se účastnit kurzu jako divák, psát si poznámky a nasávat teorii, kterou použijete, až se zúčastníte s koněm.

Toto by mělo proběhnout během 2 a ½ dne, věřte mi, když říkám, že je to zatraceně málo času, abych vám dobrý učitel dokázal vysvětlit základní principy práce ze země a abyste z toho něco měli. Na nic víc nezbývá čas, pokud někdo říká něco jiného…, byl bych opatrný.

Na závěr
Pamatujte, že teorie bez praxe zůstane jen teorií. Praxe bez teorie sice zůstane praxí, většinou však praxí cviků, pro vás je nedůležitější pochopit PRINCIPY.

V Přímé komunikaci s koněm jednoznačně platí:
Pochopíte-li principy, cviky si budete vytvářet samy. Nepochopíte-li Principy budete cviky kopírovat.

Pavel Ziegler